O knize: 1872 / Svatý Řehoř Veliký v jednom ze svých nejslavnějších děl definuje, jaké vlastnosti by měli mít ti, kdo chtějí věnují pastorační službě, ukazuje, jak by se měl chovat ten, kdo přijal pastýřský titul, a pojednává o tom, jak by měl pravý pastýř církve učit ostatní Regula pastoralis (Pastorační pravidlo), jedno z nejlepších patristických pojednání o pastorační teologii , bylo napsáno v kon. 590 - začátek 591 a věnována Janovi, biskupovi. Ravenna. Pojednání se skládá ze 4 částí: 1. pojednává o tom, jaké vlastnosti by měl mít někdo povolaný k pastorační službě; ve 2. - o tom, jaký život má vést pravý pastýř; ve 3. - o pravidlech homiletiky a osvětě stáda různých tříd a stavů; ve 4. - o každodenní pokoře a pastýřově vědomí své nehodnosti. Tato esej je na žádost imp. Mauricius byl přeložen do řečtiny ještě za života G.V. jazyk schmch. Anastasius II Sinaiti, patriarcha Antiochie, ale překlad se nedochoval. Na Západě bylo „Pastorační pravidlo“ předepsáno duchovním jako referenční kniha: Mohučským koncilem (813) bylo uznáno jako první kniha po sv. Písmo svaté a církevní pravidla; na koncilu v Remeši (813) byl přečten jako příručka pro pastýře; podle Ginkmara, arcibiskupa. z Remeše (2. polovina 9. století), během biskupského svěcení, biskup jmenoval, držíc v rukou „Pastorační řád“ a knihu církevních pravidel, přísahal, že bude tato pravidla dodržovat v myšlenkách, v životě a ve vyučování..